140 let dobrovolného hasičského sboru v Pelhřimově
Krátce o středověku v Pelhřimově.
Historie každého města je obestřena mnoha nejrůznějšími záhadami. O městě Pelhřimov se všeobecně ví, že vzniklo okolo roku 1225 z osady existující snad již od osmého století, ta se nacházela v místech zvaných Hradiště, kde se nyní nachází pivovar, děkanská zahrada založená v roce 1603 a kostel svatého Víta ze začátku 13. století. Za zakladatele města je podle pověsti považován pražský biskup Peregrin (Pelhřim), který tudy putoval do Říma. V městském znaku je proto vyobrazen poutník. Císař Rudolf II v roce 1596 přijal Pelhřimov mezi města královská.
Po celou dobu své existence město zápasilo s požáry, které pro středověká města znamenaly zpravidla zkázu. Skutečně velké požáry jej postihli v roce 1643 a v roce 1766, kdy vyhořela podstatná část města. Nad ochranou před požárem bděli vlastně profesionální městští zaměstnanci jako byl ponocný, věžný (trubač na věži) nebo hlásný. Při požáru pak živelně pracovali všichni občané města. Hasilo se vodou, ta byla do města přivedena potrubím poprvé v roce 1519 z malého potoka Belka (Kbelka). Voda byla později zavedena do městských kašen, těch bylo pravděpodobně šest. Vedle kašny na náměstí to byly kašna v Růžové ulici v prostoru zadní části dnešního nákupního střediska, kašna v Palackého ulici poblíž lékárny, kašna pod Dolní branou a dvě kašny poblíž Rynárecké brány.
Počátky požární ochrany.
Mezi nejstarší požární předpisy v Čechách patří část nedatovaného statutu Prahy ze 14. století, který v několika svých částech hovoří o organizaci ochrany před požáry. Středověké tresty za paličství byly skutečně přísné, mezi popravami za žhářství převažovaly popravy provedené upálením.
Za nejznámější požární předpis platící i v Pelhřimově je považován „Josefínský požární řád“ ze dne 7. září 1782. Tento předpis mimo jiné stanovoval konkrétní povinnosti pro jednotlivé členy vyjmenovaných cechů. V případě požáru tak vznikaly požární jednotky z občanů. V Pelhřimově před rokem 1850, kdy se královské město Pelhřimov stalo okresním městem, bylo tímto způsobem jmenováno do občanské hasičské jednotky na 300 osob. Po ohlášení požáru věžným, který požár oznamoval trubkou nebo zvonem, řemeslníci stavebního oboru (např. tesaři, zedníci a truhláři) byli určeni k nejdůležitějším hasičským pracím. Stavební neodborníci (ševci, krejčí, pekaři, mydláři, kožešníci, tkalci apod.) nabírali vodu, plnili sudy nebo odnášeli nábytek z hořících domů. Ženy a služebné zůstávaly doma, aby v případě potřeby mohly vyvést dobytek mimo město. Ostatní občané museli polévat své střechy vodou, utěsnit střešní otvory mokrými pytli a podobě.
Rodící se kapitalismus přinesl v roce 1859 zánik cechovního zřízení a místo cechů nastoupila živnostenská společenstva. Vydání zákona o obecním zřízení v roce 1864 otevřelo cestu k vytváření dobrovolného hasičstva.
Počátky hasičstva v Pelhřimově.
V roce 1875 byl založen sbor dobrovolných hasičů v Pelhřimově. Došlo k tomu přibližně jedenáct let po založení prvního českého dobrovolného sboru na území ČR, o čtyři roky později než v Pacově, o dva roky později než v Humpolci. Krátce po té byly založeny další sbory v Kamenici nad Lipou, Černovicích, Horní Cerekvi a Žirovnici. V roce 1876 byl pro české země vydán „Řád policie požárové“, jehož hlavní zásady platily až do roku 1941.
Začalo to po obrovském požáru zadního traktu domu Pavla Kříže čp. 17 na náměstí, který vznikl v noci při bouřce 8. srpna 1874. Ještě v tomto roce vznikl zakládací výbor (komitét) ve složení profesor přírodopisu a matematiky Karel Mollenda, pokladník Václav Henn, tajemník Karel Hazuka, měšťan Václav Křepelka, kaplan Otakar Peuker, lékárník Vojtěch Fried, kominík Augustin Novák, hostinský Pavel Martinec,sedlář Jan Pauly, mlynář Augustin Procházka a katecheta Otomar Vítek. Výbor podal petici na městské zastupitelstvo ohledně převzetí finančního nákladu na hasičský sbor. Dne 7. října 1874 přicestoval do Pelhřimova zemský cvičitel hasičských sborů v Čechách pan Heřman Brass, který prohlédl stávající hasičské nářadí, stříkačky a voznice a dal návrh na zakoupení nové stříkačky. Ještě v říjnu výbor vyzval občany Pelhřimova ke stupu do hasičského sboru a vypracoval stanovy. První valná hromada se sešla 29. listopadu a schválila stanovy sboru, které po schválení městskou radou byly předloženy na místodržitelství v Praze k vyššímu schválení.
Výnosem č. 8255 z 13. února 1875 potvrdilo místodržitelství stanovy sboru, který měl koncem března již 45 zakládajících, 116 přispívajících a 172 činných členů. Mezi nimi byli pánové kovář Jan Müller, školník Matěj Roh, hudebník Josef Vácha, sluha Jan Kašpar, kostelník František Prchal, obuvník Jan Šmakal, klempíř Jan Macháček, obuvník Karel Šlechta, Eduard Eypert, František Holý, František Malma, Jaroslav Procházka, Rudolf Rupp, Václav Torner a Josef Trojan. První cvičení sboru za dohledu zemského cvičitele pana Brasse bylo provedeno 15. května a bylo stanoveno, že každý den večer se bude provádět tzv. každodenní cvičení v obecní dřevárně. Městská rada objednala pro své hasiče mimo jiné nové žebříky, provazy, trubky, píšťalky, pro devadesát členů stejnokroje a pro lezce také přilby.
První zásah provedl hasičský sbor hned 22. června při velkém požáru v Bořeticích a hned si vysloužil od zemského cvičitele pochvalu. Nesmírně aktivní mladý hasičský sbor zavedl v roce 1876 pravidelné noční hlídky. V roce 1877 byla za 1.062 zlatých zakoupena nová stříkačka, která nahradila dvě staré, ty byly prodány. O rok pozdě se sbor znovu vyznamenal při požáru stodoly a kolny pana Petra Širůčka v Rynárecké ulici čp. 27, pochvalu otiskl i časopis Pokrok.
V roce 1879 zemřel první starosta města Pelhřimova a příznivec hasičů MUDr. František Kralert. Jeho pohřbu se účastnilo vedle mnoha místních spolků i čtyřiapadesát hasičů.
První krize, kterou sbor prošel, přišla v roce 1880, kdy rezignoval velitel Augustin Rottenberg pro nekázeň činných členů sboru a neshody mezi vzdělanější částí sboru a měšťanstvem. Vše však vyřešila městská rada dobře mířenými domluvami. Ve stejném roce začaly práce na přípravě založení Pelhřimovské župy, ta vznikla v roce 1882. V té době byla založená také místní hasičská kapela s dvaceti šesti hudebníků.
Pelhřimovská hasičská župa.
Pelhřimovská hasičská župa vznikla z aktivity místního sboru v roce 1880. Na 15. března 1880 byli pozváni delegáti okolních hasičských sborů, aby založili „Okresní jednotu hasičskou politického okresu pelhřimovského“. Na toto jednání přijeli zástupci sborů z Červené Řečice, Horní Cerekve, Hořepníka, Nového Etynku (nyní Nová Včelnice), Pacova a Pelhřimova. Pelhřimovský sbor byl pověřen předložením přijatých stanov ke schválení, 2. října 1880 místodržitelství v Praze svým výnosem č. 57823 tyto stanovy schválilo. Následovalo však zklamání, ke členství v župě se přihlásily pouze sbory z Pelhřimova, Pacova a Horní Cerekve. Když v roce 1882 okresní jednota obdržela výzvu, aby podala zprávu o své dosavadní činnosti, její výbor se rozhodl, ze strachu z rozpuštění, svolat na 20. srpna 1882 do Pelhřimova první sjezd okresní jednoty. Do župy vstoupily další tři sbory a postupně pak přistupovaly další. V roce 1906 měla župa mezi svými členy již čtyřicet šest sborů s 1591 členy. V roce 1910 se od pelhřimovské župy oddělila kamenická župa a v roce 1918 i pacovská župa. Zbývá dodat, že v okolí Pelhřimova pracovaly další hasičské župy, a to od roku 1895 humpolecká, od roku 1886 dolnokralovická a od roku 1910 i počátecká župa.
První oběť mezi hasiči v Pelhřimově.
V roce 1891 při požáru domů pánů Povolného, Holého, Šmída a Poláka v Panské (nyní Palackého) ulici se smrtelně zranil hasič lezec Čeněk Horák (občanskou profesí klempíř). Při pomoci dvěma osobám se pod ním zlomil žebřík a při pádu si prorazil lebku. Hasičský sbor mu pak zaplatil celý pohřeb a postaral se i o pomník u jeho hrobu na hřbitově.
Světová válka v životě a práci hasičů.
Sbor dobrovolných hasičů po celou svou bohatou historii úzce spolupracoval s pěveckým spolkem Záboj, s místním gymnáziem a všemi dalšími společenskými organizacemi. Žil bohatím společenským životem, jeho prestiž rostla s každým úspěšným zásahem při požárech i při povodních, členové sboru patřili k váženým obyvatelů města. V roce 1914 však přišla světová válka, podmínky pro placené hasiče zde nebyly a proto sbor musel pomýšlet na významné omlazení svých členů. Současně musela být vytvořena jedna četa (pod označením Červeného kříže) pro převoz raněných z nádraží do nemocnice, další četa pro policejní služby ve městě (označená červenobílými páskami). Třetí četa posilovala noční hlídky. Současně bylo vytvořeno jinošské družiny při sboru, kde se zacvičovala místní mládež pro službu u hasičů.
Tak například jinošskou družinu v roce 1915 tvořili pánové zámečník Josef Bíba (17 let), zámečník Václav Hejda (17 let), zámečník František Matějů (18 let), zámečník Vincenc Mazourek (17 let), krejčí Karel Minář (18 let), kolář Václav Moravec (18 let), zámečník František Pařízek (16 let), truhlář František Přibyl (17 let), zámečník Josef Roubíček (18 let), zámečník Alois Šebesta (16 let), tovární dělník Josef Šmíd (19 let) a strojník Josef Vacek (17 let).
První světová válka znamenala pro hasičský sbor více práce s méně členy, čtyřiatřicet hasičů narukovalo do armády, z toho tří se nevrátili. Ještě v roce 1914 padl v Srbsku první hasič, dvaatřicetiletý činný člen obuvník Václav Donát, v roce 1916 zemřel ve vojenské nemocnici v Terstu náčelník sboru a jednatel Karel Müller ve věku čtyřiceti devíti let, třetím padlým byl František Lhotský, který zemřel v Albánii. Přesto, že v roce 1915 a 1916 nebyl přímo ve městě Pelhřimov žádný požár, pro sbor práce stále přibývalo zejména v samaritánské oblasti. V roce 1917 vznikly v Pelhřimově dva velké požáry, v továrně na pletené zboží pana Ladislava Duba, továrna doslova lehla popelem při dvaadvacetistupňovém mrazu, druhý požár postihl stodolu Hostomských a hasiči dokázali zachránit obytnou část s cementárnou. Ke konci války, na přelomu roku 1917 a 1918 odstoupil ze své funkce velitele sboru, a to po dvaačtyřiceti letech, pan Augustin Rottenberg pro vysoký věk a byl zvolen prvním čestným členem sboru.
Hasiči v meziválečném období.
Prvním mezníkem na počátku meziválečného období bylo vyhlášení republiky starostou města z okna radnice dne 28. října 1918. Přes euforii ze vzniku republiky postihla dobrovolné hasiče v Pelhřimově skutečná členská krize. Počet členů dále klesal, staří členové postupně umírali a noví zpravidla zakrátko opět ze sboru odcházeli. Situace byla natolik vážná, že dokonce ředitelství gymnázia přislíbilo v případě velkého požáru pomoc studentů. V roce 1921 se konal v Národním domě župní sjezd a pak následovalo cvičení a výlet do Sadů. Účast místního obyvatelstva byla tak malá, že během několika dnů rezignovala většina hasičů. Poté výbor vyhlásil, že dále již neodpovídá za požární ochranu ve městě. Během deseti dnů město zareagovalo a nechalo svolat mimořádnou valnou hromadu, rezignace byly staženy, bylo vytištěno provolání k občanům města a byly stanoveny nové poplatky pro přispívající členy. Výsledkem snahy města, zejména starosty JUDr. Antonína Linharta, byl nábor dvaceti šesti nových členů. V roce 1920 byl mimo jiné v archivu nalezen profesorem dějepisu a zeměpisu na místním gymnáziu RNDr. Janem Friedem Požární řád města Pelhřimova z roku 1746.
V roce 1925, kdy sbor slavil 50. výročí svého založení, hasiči zajišťovali protipožární dozor nejen při nočních hlídkách, dozor zajišťovali také v divadle, v biografu, při tanečních zábavách apod. V meziválečném období patřilo k dobrému zvyku zdejších hasičů před vánocemi obdarovávat chudé děti a při národních katastrofách vybírat pro pozůstalé. Například v roce 1934 při neštěstí v dole Nelson bylo vybráno 105,- Kč, pro hladovějící hraničářské děti z Hudcova bylo poskytnuto po 10,- Kč, pro pohořelé z obce Babína (okres Námestovo na Orave) bylo vybráno 785,- Kč. V roce 1935 se konala sbírka na záchranu Jiráskova divadla v Hronově, která vynesla 488,- Kč (tyto částky nejsou souměřitelné s dnešním kurzem Kč). Již tehdy zejména hasiči poukazovali na sobeckost tehdejší společnosti.
V roce 1936 divadelní odbor hasičského sboru hrál pro okolní hasičské sbory časovou hru „Evropa hoří“, kulisy si pro představení zapůjčoval od spolku Rieger. V Pelhřimově se toto představení nekonalo, protože přišlo málo diváků. Sbor v tomto roce také zakoupil k přívěsné motorové stříkačce automobil za 3.500,- Kč a mohl se tím rozloučit s koňským spřežením.
Druhá světová válka trvala pro hasiče do 14. května 1945.
Zhruba poslední tři roky před druhou světovou válkou se činnost hasičů výrazně zaměřila na branou přípravu, na ochranu obyvatelstva před následky války. V roce 1938, kdy již byly zakázány průvody, hasiči byli vybaveni montérkami v barvě khaki. V březnu 1939 byly vydány nové stanovy a práce dobrovolných hasičů byla značně omezena okupační správou. Ve válečném období došlo k vybavení hasičů zejména kouřovými maskami, azbestovými obleky a pěnovými hasicími přístroji. Spolková činnost prakticky zanikla, pokladna sboru se zadlužila. Požární ochranu v Pelhřimově řídil krajský ředitel v Táboře, ten rozesílal sborům oběžníky, zajišťoval sborům vybavení a reguloval spotřebu benzínu. Do činnosti hasičů zasahoval také nacisty vytvořený spolek Kuratorium pro výchovu mládeže v Pelhřimově, který ještě v březnu 1945 vybíral mládež ke speciálnímu technickému výcviku pro vedení zvláštních pomocných jednotek mládeže v případě leteckého útoku.
Ten zcela poslední válečný úkol hasiči plnili v květnu 1945, kdy na samotném sklonku války byla z ustupujícího esesáckého vlaku zmasakrována patnáctičlenná skupina ozbrojených dobrovolníků, jedoucích do Dobré Vody. Do prostoru u vlakového nádraží byli hasiči povoláni k odvozu mrtvých do márnice, mezi nimi však nalezli dva ještě žijící dobrovolníky a ty převezli automobilovou stříkačkou do nemocnice. Válečnou pohotovost pro hasiče v Pelhřimově ukončil národní výbor dne 14. května 1945.
Poválečné nadšení hasičů.
Poválečný rok 1945 byl současně rokem 70. výročí založení sboru. Po nejrůznějších slavnostních akcích zaměřených k oslavě svobody se v září sešli hasiči, aby společně s občany města toto výročí důstojně oslavili. Nutno dodat, že tato oslava byla skutečně důstojná, a to i přesto, že poválečné období bylo také obdobím nesmírného nedostatku. Nastupovalo však období dvouletého budovatelského plánu a zdálo se, že místnímu hasičstvu se začíná blýskat na lepší časy. Město dokázalo pro hasiče zajistit nové uniformy a byla opravena kašna na náměstí jako jeden ze zdrojů požární vody. V roce 1946 byl také zakoupen z programu UNNRA (program poválečné pomoci USA Evropě) zánovní americký armádní automobil GMC za 120.000,- Kčs. Jenom pro lepší orientaci je vhodné dodat, že členové hasičského sboru na nákup zapůjčili ze svého celých 75.000,- Kčs, 15.000,- Kčs bylo z pokladny sboru a 30.000,- Kčs bylo získáno prodejem staršího požárního vybavení. Automobil byl za dalších 98.000,- Kč dodatečně přestavěn na požární automobilovou stříkačku, která městu sloužila přes dvacet let.
I v poválečném nedostatku místní hasiči pokračovali ve sbírkách pro potřebné. V roce 1947 například zorganizovali sbírku na válkou postiženou slezskou obec Velký Polom, vybráno bylo 500,- Kč, Ve stejném roce se dvacet pět členů sboru zúčastnilo zájezdu do Bratislavy, kde se konalo velké hasičské cvičení. Při oslavách třetího výročí osvobození byl čestným starostou sboru za čtyřicet pět roků aktivní práce v hasičském sboru jmenován starosta města František Dvořák. Hasiči také jednali s městským národním výborem o získání bývalého hostince Zavadilka k přestavbě na hasičský dům, právě Zavadilka bylo místo, kde se konalo mnoho valných hromad hasičského sboru.
Léta budování nové republiky.
Rok 1949 byl rokem příprav prvního pětiletého plánu a hasičský sbor v rámci tohoto plánu také plánoval nákup dalšího materiálu nezbytného pro svou činnost. Budovatelská optimismus však záhy vystřídala poválečná realita. Po neúspěšném jednání o získání Zavadilky proběhla další jednání o nákupu domu paní Hortwitzové za 160.000,- Kčs. Vzhledem k tomu, že majitelka domu byla cizinka a sbor nevlastnil devizové prostředky, pozornost se soustředila na jednání k získání pozemku od pana Procházky. Ani tato jednání nebyla úspěšná a získání vlastního hasičského domu bylo opět odloženo, tentokrát snad na příští pětiletku. Čestnými členy sboru byli jmenováni pánové František Homolka, Václav Liška, Jaroslav Masner, Matěj Veselý, Vojtěch Pavlík, František Souček, Josef Bartoň a František Vítek, velitel samaritánského oddílu. O činnosti sboru v padesátých letech se nedochovalo mnoho informací, víme například, že v roce 1950 byl uspořádán v hotelu Záložna hasičský ples, o rok později se zástupci sboru zúčastnili 1. celostátní konference československého hasičstva, v roce 1952 sbor začíná spolupracovat s okresním výborem Požární ochrany a se Svazarmem, 15. března 1953 odjela tříčlenná delegace hasičů do Prahy na ÚV KSČ, aby tlumočila soustrast k úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda. V roce 1959 sbor zasahoval při požáru v JZD Pelhřimov, kde odpracoval 414 hodin.
Hasiči nebo požárníci a léta šedesátá.
Šedesátá léta byla obdobím intenzivní snahy hasičského sboru o získání nové požární zbrojnice. Jednalo se střídavě o stavbě nové zbrojnice a střídavě o rekonstrukci některé starší budovy. Vedle těchto aktivit se sbor významně účastnil tehdejšího společenského dění. V roce 1960 předal předseda OV ČSPO diplomy za dlouholeté členství, ty obdržely pánové František Dvořák (54 let) v tu dobu byl nestarším členem sboru, Jaroslav Masner (50 let), p. Šmíd (48 let), V. Martínek (40 let) a dlouholetý velitel František Růžek (40 let). Při této příležitosti převzali řidiči sboru čtyři požární automobily do socialistické péče. Ve stejném roce byly zavedeny žňové požární hlídky u obilných lánů poblíž místní železniční trati. Do těchto hlídek byli stavěni mladí požárníci, žáci základní devítileté školy. Sbor byl intenzivně zapojen do nejrůznějších vzdělávacích akcí při přípravě obyvatelstva k ochraně před požáry. Veřejnost pozitivně hodnotila pomoc sboru při povodni zejména u Kalinů.
V roce 1961 se vzdal funkce předsedy místního sboru ČSPO pan Petr Mátl, ve funkci jej vystřídal pan František Horák. Petr Mátl se začal věnovat výchově mladých požárníků, postupně tak vytvořil oddíl mladých požárníků složený ze žáků základních škol, ten například v roce 1965 vyhrál soutěž požárních družstev. V tomto roce byli někteří členové sboru vybaveni telefony a pomocí sirén se od té doby svolávali pouze k velkým požárům. Dlouhodobé vyjednávání s městem o zřízení dalších vodních zdrojů vedlo v roce 1968 městský národní výbor k zadání studie na regulaci říčky Bělé s cílem získat několik míst pro čerpání požární vody. Město také pro hasiče zakoupilo přenosnou motorovou stříkačku, začala jednání o výběru lokality pro stavbu nové požární zbrojnice. Dne 7. února 1969 dobrovolný sbor získal z Českých Budějovic starší cisternovou automobilovou stříkačku sovětské (ruské) výroby na podvozku ZIL 130. Dalším požárním automobilem byla v roce 1970 nová cisternová automobilová stříkačky na podvozku ŠKODA 706 RTHP.
Profesionalizace požární ochrany v Pelhřimově.
Významným krokem pro Pelhřimov bylo zřízení profesionálního požárního útvaru dnem 1. července 1970, ten byl ustaven na základě usnesení rady ONV č. 1235 ze dne 4. dubna 1969. Součástí tohoto usnesení bylo i zřízení detašovaných pracovišť požárního útvaru v Humpolci, Kamenici nad Lipou a v Pacově. Prvními členy profesionální jednotky se staly dosavadní dobrovolní hasiči. V první vlně to byli Josef Doležal, Josef Havelka a Jaroslav Horák a ve druhé vlně ještě před koncem tohoto roku Stanislav Lisa, Jaroslav Maděra a Jaroslav Šnicer. Tehdejší náčelník Okresní inspekce požární ochrany v Pelhřimově mjr. František Vostarek ustavil do funkce velitele útvaru kpt. Václava Parkana, pracovníka Okresní inspekce požární ochrany při ONV. Jednotka profesionálních hasičů sídlila v prostorech patřících sboru dobrovolných hasičů. Denní místnost vybavená dvěma telefony, krátkovlnnou vysílačkou a příslušným počtem lůžek byla k dispozici ve Šrejnarovském domě na náměstí č.p. 10, požární technika byla garážována ve spodní části zámku a malý sklad materiálu se nacházel v bývalé městské věznici sousedící se zámkem.
Oslavy 100. výročí založení hasičského sboru.
V roce 1974 byl zvolen nový výbor, před kterým byl složitý úkol připravit a realizovat v příštím roce důstojné oslavy 100. výročí založení hasičského sboru v Pelhřimově. Nový výbor tvořili pánové Miloslav Pech – předseda, Karel Jíra – jednatel, Josef Doležal – hospodář a kulturní referent, Josef Bláha – pokladník, Dr. Novák – hlavní pokladník, Miloslav Blažek – referent prevence, Václav Šustr – velitel, Pavel Maděra – referent mládeže, František Horák – člen výboru, František Vodička – člen výboru, Jiří Topič – revizor a Petr Horák – revizor. Příprava oslav však začala již v roce 1972. Byla vytvořena komise pro organizaci těchto oslav a pro spolupráci s místním muzeem. Dále začaly práce na přípravě plakátů, medailí, odznaků, upomínkových předmětů a podobně. Ředitel okresního muzea pan Karel Poustka začal pracovat na sestavení výročního almanachu, který byl ve spolupráci s Městským národním výborem v Pelhřimově vydán nákladem 500 ks. Součástí oslav byl nedělní budíček dechových hudeb, které procházely ulicemi probouzejícího se města. Oslavy vyvrcholily velkým námětovým cvičení hasičů, které připravil a řídil velitel útvaru kpt. Václav Parkan na náměstí, předvedla se zde i stará hasičská stříkačka s koňským zápřahem. Součástí oslav byl také den otevřených dveří na pracovištích požárního útvaru, kde byla uspořádána i výstavka dobové hasičské dokumentace.
Na slavnostní schůzi ke stému výročí, která se konala v Národním domě (dnešní divadlo), vystoupili s kulturním pásmem mladí požárníci. tento kroužek mladých požárníků byl založen v roce 1975 pod vedením tří instruktorů, těmi byli pracovníci veřejného požárního útvaru Jaroslav Maděra, Jaroslav Šnicer a Stanislav Vytiska. Kroužek mladých požárníků začal od samého počátku pracovat skutečně aktivně. Krátce po ustavení se mladí požárníci umístily na své první soutěži požárních družstev v Senožatech na hezkém 6. místě.
Rok 1975 byl významný také pro město Pelhřimov, to slavilo 750. výročí založení a 5. výročí ustavení profesionálního požárního útvaru.
Od 100. výročí k dnešku.
Po dobře zvládnutých oslavách 100. výročí se život hasičů v Pelhřimově vrátil k normálu. V normalizačních podmínkách zajišťovaly požární asistenční hlídky v místním divadle, prováděli preventivní prohlídky domácností, připravovali ohně míru a vatry před prvním májem a jezdili na nejrůznější soutěže požárních družstev. Se střídavými úspěchy pokračovala práce s mládeží.
Útvar profesionálních hasičů se postupně rozšiřoval, převzal na sebe prakticky veškeré úkoly související se zásahovou činností a prostor pro zapojení dobrovolných hasičů při zdolávání požárů se velmi zúžil. Důvodů tohoto stavu ji více. V první řadě se zde projevila logická tendence vytvořit zcela soběstačný profesionální útvar, pracující se špičkovou požární technikou a plnící ty nejsložitější úkoly. Aby se dobrovolní hasiči mohli účastnit zásahové činnosti s profesionály, museli by být příslušným způsobem průběžně školeni, vybavováni stále dražšími ochrannými prostředky a vhodnou požární technikou. V období socialistických ekonomických podmínek se však investování do dobrovolných hasičů ve městech, kde dobře pracoval profesionální útvar, nejevilo jako dostatečně efektivní. Hledaly se proto podmínky pro přijatelnou formu spolupráce, ta však pro dobrovolné hasiče nebyla patrně dostatečně motivující.
Příchodem roku 1989 se zásadně změnil proces vybavování jednotek PO požární technikou a věcnými prostředky. Z ekonomických důvodů významně poklesl počet nově nakoupených požárních automobilů a podstatně se změnily i zákonné požadavky pro činnost všech jednotek. Dobrovolní hasiči v Pelhřimově přes toto všechno pracují. Soutěžní družstvo s věkovým průměrem do 30-ti let se pravidelně účastní soutěží hasičských družstev a je připraveno pro zásahovou činnost. Velkým problémem je však jeho vybavení, neboť nemá vlastní materiál pro hasičské soutěže ani pro zásahovou činnost a je proto zcela závislé na profesionálním sboru. Členové sboru dále spolehlivě zajišťuje požární asistence při divadelních představeních, provozují publikační činnost a podílí se na dalších aktivitách.
Oslava 130. výročí vzniku.
Oslavy 130 let trvání Sboru dobrovolných hasičů v Pelhřimově probíhaly jako součást festivalu hasičských dechových hudeb a dnů záchranářů ve dnech 27. až 29. května 2005 a pokračovaly 4. června 2005 soutěží hasičských družstev o pohár starosty města Pelhřimova.
A co dál?
Před Sborem dobrovolných hasičů v Pelhřimově je mnoho velkých úkolů. Mezi ty víc než aktuální patří obnovení práce s mládeží, posílení členské základny, prohloubení spolupráce s profesionálními hasiči a rozšíření tradiční spolkové činnosti sboru.