Svatý Florián

Patron profesí souvisejících  s ohněm – hasičů, kominíků, hutníků či pekařů

Svatý Florián, jehož jméno je z latinského slova „florianus“ a v překladu znamená „kvetoucí, rozkošný“ patří mezi nejpopulárnější české světce. Narodil se někdy v polovině 3. století našeho letopočtu někde na území dnešního Rakouska. Nejdříve působil jako plukovník římského vojska v Cetii (dnešní rakouská obec Zeiselmauer), poté jako správce římské provincie Noricum se sídlem v městě Lauriacum, které stálo poblíž dnešního města Enns. Císař Dioklecian se prohlásil za Boha. Proti tomu se postavili na odpor křesťané a odmítali vstoupit do jeho armády. Proto začal Dioklecian pronásledovat křesťany. Mezi 40 uvězněnými byl i Florián. V důsledku obhajoby svého náboženství byl mučený spolu s ostatními. Když se nechtěl odříci víry – byl nejprve bit třemi provazy, poté třemi meči. Po odsouzení na smrt mu byl připevněn na krk mlýnský kámen a byl shozen z mostu do řeky Enns. Byl pohřben paní Valérií v Linci, avšak později byly jeho ostatky převezeny na místo, kde nad jeho hrobem byl v 6. století postaven klášter sv. Floriána. První písemná zmínka o tomto klášteru pochází z roku 819. Jeho ostatky zde ale nezůstaly nadlouho, neboť byly převezeny dvěma jáhny (jáhen – duchovní, který přijal nižší svěcení) do Říma. V roce 1183 požádal polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (1177 – 1194) spolu s krakovským biskupem Gedeonem papeže Lucia III. (1181 – 1185), aby jim vydal ostatky svatého Floriána jako záštitu proti Rusům. Papež jejich žádosti vyhověl, a tak byly Floriánovy ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově a svatý Florián byl přijat za patrona Polska. Hasiči velmi dobře vědí, že 4. květen je dnem umučení jejich patrona – svatého Floriána.

Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví vylévající z vědra vodu na hořící dům a někdy i na hořící chrám. Jeho památka je oslavována právě 4. května a on se stal patronem všech hasičů, kominíků a zedníků. Je patronem proti požárům a vodě, a proto představoval v dřívějších dobách běžný námět pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí, které měly ochraňovat dům. Dokonce o jeho svátku bylo zakázáno rozdělávat oheň a nosit vodu, aby se v usedlosti nestalo neštěstí. Floriánovo „hasičství“ je však třeba chápat v původním slova smyslu jako hašení požáru lidské zloby a nenávisti. Svatý má proto v rukou nádobu vody života, která má hasit vyprahlost a zlo. Všechny ostatní výklady jeho „hasičství“ jsou výsledkem pozdních legend.